Motivovat studenty k vědecké činnosti, podnítit u nich zájem o aktuální právní problémy a také dát jim příležitost ke zdokonalování odborných znalostí je cílem soutěže ve studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ). Právnická fakulta vyhlásila její nový ročník, soutěžící do něj poprvé láká i „vstupním“ stipendiem. Přihlašovat se mohou studenti napříč programy a ročníky do 16. února, a to samostatně nebo v rámci týmu.
Účastí v soutěži se rozumí přihlášení soutěžní práce, její odevzdání a obhajoba za stanovených podmínek a termínech. „Každoroční úspěchy našich zástupců na česko-slovenských finále prokazují, že na naší fakultě máme celou řadu talentovaných studentek a studentů, kteří jsou schopni zpracovat i náročné právní otázky a problémy. Samozřejmě je našim cílem takové studentky a studenty objevovat, motivovat a podporovat. I proto jsme pro tento ročník doplnili do pravidel soutěže motivační stipendia za účast i za postup do druhého (ústního) kola. Každý účastník, který odevzdá soutěžní práci, získá nárok na základní stipendium, a nakonec i šanci dostat celkově až dvacet tisíc korun. Účast v soutěži je navíc spojena s kreditovým ohodnocením za splnění předmětu Studentská vědecká odborná činnost,“ řekl k připravovanému ročníku soutěže Ondrej Hamuľák, proděkan pro vědu a výzkum PF UP.
Soutěž ve Studentské vědecké a odborné činnosti 2024
Přihlášky do soutěže lze zasílat na svoc.pf@upol.cz do 16. února 2024 a to s těmito náležitostmi:
1) jméno, příjmení a emailovou adresu soutěžícího (soutěžících);
2) studijní program a ročník studia;
3) předběžný název práce a návrh oborového zařazení soutěžní práce;
4) název a garanta studijního předmětu, je-li soutěžní práce přihlášena z důvodu splnění povinností některého ze studijních předmětů PF UP.
Soutěžní práce musí být odevzdána nejpozději do 29. března 2024.
Kontaktní osoba: Ing. Kristýna Ondráčková, kristyna.ondrackova@upol.cz
Podrobnosti na zde.
Loňský ročník SVOČ se olomouckým studentům vydařil. Z česko-slovenského finále, kam postoupili ti nejlepší z fakultního kola, přivezli celkem tři umístění, z toho dvě 1. místa. V magisterské sekci Soukromé právo zvítězila Kristýna Misařová, která soutěžila s práci Digitální dědictví: Jak se dědí bitcoin? První místo také přiřkla hodnotící komise v sekci studentů doktorských studijních programů Anně Sležkové, která obhajovala práci pod názvem Dichotomie politického a společenského v díle Hannah Arendtové: Cesta k novému pohledu na legitimitu zásahů do lidských práv. Mezi doktorandy se dařilo i Jakubu Spáčilovi, který s prací Retorsion: Underrated Retaliatory Measure Against Malign Cyber Operations obsadil dělené třetí místo.
A jak hodnotili svou účast ve SVOČ 2023 sami soutěžící? Třem úspěšným studentům jsme položili pět stejných otázek.
1. Podle čeho jste volil/la téma vaší odborné práce?
2. Konzultoval/la jste práci s někým z akademiků?
3. Co vám soutěž dala a případně i vzala?
4. Co pro vás osobně umístění v soutěži znamená?
5. Měl/la byste nějaký vzkaz, radu pro studenty, kteří účast v soutěži zvažují?
Kristýna Misařová: Digitální dědictví: Jak se dědí bitcoin?
1. Téma mé soutěžní práce se odvíjelo od předmětu mé diplomové práce, ve které se rovněž budu věnovat dědění bitcoinu v kontextu českého práva. Ke konkrétnímu tématu mě inspirovala vedoucí diplomové práce doktorka Vankátová, která mě upozornila na článek týkající se právě dědění bitcoinu, který vyšel v jednom z loňských čísel časopisu Ad Notam, který vydává Notářská komora ČR.
2. S ohledem na skutečnost, že v době psaní práce jsem byla v 5. ročníku, kdy mě čekaly státní závěrečné zkoušky, jsem vzhledem k časovému presu bohužel nezvládla téma blíže konzultovat tak, jak jsem si původně přála.
3. Díky psaní SVOČ jsem si uvědomila, kterým směrem chci směřovat svou diplomovou práci a jak konkrétně pracovat se zdroji, jelikož kromě právnické literatury mé téma vyžaduje rovněž zdroje z oboru spíše technického. Na druhou stranu mi účast v československém kole částečně vzala klid a čas na odpočinek po náročném období, jelikož termín byl stanoven na týden následující po mé státní závěrečné zkoušce z veřejného práva, kdy mě místo načerpání sil po státní zkoušce čekalo právě ústní kolo na pražské právnické fakultě.
4. Umístění v československém kole pro mě popravdě zprvu nebylo ambicí, a to především vzhledem k obavám z velké konkurence. Proto mě výhra o to více příjemně překvapila a je pro mě důkazem, že studenti PF UP můžou úspěšně konkurovat studentům i z (mnohdy větších) jiných fakult. Rovněž musím říct, že mě potěšilo vyhlašování výsledků v prostorách pražského Karolina, které působí velmi slavnostně, a podtrhlo atmosféru celé události.
5. Kolegům z řad studentů fakulty bych doporučila, aby se účasti ve SVOČ a konkurence z řad jiných právnických fakult nebáli tak, jak jsem se zprvu obávala já. Naopak si myslím, že SVOČ lze využít jako příležitost ke zlepšení dovedností, a to především v oblasti psaní odborných textů a prezentačních schopností.
Anna Sležková: Dichotomie politického a společenského v díle Hannah Arendtové: Cesta k novému pohledu na legitimitu zásahů do lidských práv
1. Téma vycházelo z IGA projektu, který jsme řešili společně s kolegou doktorem Marošem Matiaškem. A téma projektu zase navazovalo na témata našich disertačních prací. V mém případě je tímto tématem kategorie nepředmětnosti a její význam pro uchopení lidské důstojnosti, svobody a rovnosti. Dílo Hannah Arendtové jsme si pro projekt vybrali především z toho důvodu, že v zahraničí je stále živé, a to i v oblasti práva, přičemž v Česku jeho hlubší reflexe v právních kruzích zatím chybí. Chtěli jsme tuto mezeru alespoň trochu zaplnit.
2. Práci jsem s nikým z akademiků přímo nekonzultovala. Konkrétní téma i způsob jeho uchopení však krystalizovalo postupně a velmi mi v tom pomohlo jeho dílčí zpracování pro účely konferencí či odborných seminářů, které máme v rámci doktorského studia. Zde jsem vždy dostala důležitou zpětnou vazbu, která mi pomáhala některá témata, kterým se práce věnovala, ještě lépe uchopit. Důležité pro mě byla samozřejmě taky spolupráce na projektu s doktorem Marošem Matiaškem, která byla velkou inspirací i při psaní práce.
3. Soutěž mi toho dala hodně. Každá fáze soutěže pro mě představovala určité napětí, ale také motivaci zkusit překonat samu sebe. Po fakultním kole jsem ze svého výkonu při ústní obhajobě neměla úplně nejlepší pocit, protože jsem byla hodně nervózní a nechala jsem se trochu doběhnout i časem. Proto jsem měla velkou radost, že jsem se navzdory tomu umístila a dostala tak šanci vše napravit v československém kole. Soutěž mi dala rovněž možnost poznat řadu zajímavých a velmi inspirativních lidí. Pokud bych měla říct, co mi soutěž vzala, tak bych s trochou nadsázky odpověděla, že trochu dovolené. Jednotlivá kola se nám jako zákonem schválnosti vždy strefila do naplánované dovolené. Ale stálo to za to.
4. Znamená pro mě především obrovskou motivaci do další práce v rámci doktorského studia. Čeká mě dokončení disertace a jsem přesně ve fázi, kdy mám velké pochybnosti, jestli to zvládnu. Umístění ve SVOČ mě nabilo novou energií a odhodláním zabojovat, abych to zvládla. Umístění je pro mě zároveň důkazem, že se nikdy nemá nic vzdávat, a i prohry mohou být důležitým bodem na cestě k úspěchu. SVOČ jsem se účastnila již v prvním ročníku doktorského studia a tenkrát jsem nepostoupila ani do ústní části fakultního kola. Byla to ale důležitá zkušenost, která mi ukázala, co bych měla ve svém psaní změnit.
5. Aby se hlavně nebáli a předem si neříkali, že na to nemají. Ta účast stojí za to i v případě, že by jejich práce zrovna v daném ročníku neuspěla. Už jen to, že se té práci budou věnovat, je posune. A mají příležitost získat důkladnou zpětnou vazbu, která jim může dále pomoci ve studiu a v přípravě diplomové nebo disertační práce.
Jakub Spáčil: Retorsion: Underrated Retaliatory Measure Against Malign Cyber Operations
1. Téma mé práce vychází z mého dizertačního výzkumu, ve kterém se věnuji otázce aplikace mezinárodního práva v kybernetickém prostoru. Konkrétně mě zajímá zejména problematika okolností vylučujících protiprávnost (stav nouze, protiopatření a sebeobrana) a s nimi bezprostředně související institut retorze, kterému je věnován článek, se kterým jsem se soutěže SVOČ zúčastnil.
2. Všechny své práce pravidelně konzultuji s profesorem Daliborem Jílkem., který je předním odborníkem na mezinárodní právo a současně také mým školitelem v rámci doktorského programu.
3. Každá obdobná soutěž je především příležitost zlepšit se. Za mne naprosto platí, že zde není cílem vyhrát, ale zúčastnit se. I samotná účast je totiž velmi obohacující, a to už tím, že soutěžící získá ke své odborné práci individuální zpětnou vazbu nejméně dvou odborníků. Další příležitostí k rozvoji vlastních kompetencí je pak samozřejmě i ústní prezentace práce před porotou, protože schopnost srozumitelně a přesvědčivě prezentovat své závěry ve vymezeném čase by měla být vlastní každému úspěšnému právníkovi a nelze ji získat jinak než praxí.
4. Třetí místo v česko-slovenském finále je pro mě oceněním mé práce, ale také důležitou informací o tom, jak si jako začínající právní vědec stojím mezi kolegy z ostatních fakult v Česku i na Slovensku. Jako autor jsem ke svým textům vždy velmi kritický a vidím všechny jejich nedostatky. Umístění v soutěži mi pomáhá uvědomit si, že má práce má i přes tyto nedostatky hodnotu a nemá smysl trápit se snahou o naprosto dokonalý text, který pravděpodobně ani neexistuje. Naopak je třeba pravidelně publikovat, snažit se poučit ze zpětné vazby a pokaždé být o kousek lepší než posledně.
5. Účast v soutěži SVOČ vyžaduje jistou dávku odvahy, protože soutěžící jde takříkajíc s kůží na trh. Platí však, že se učíme se ve chvíli, kdy vystupujeme ze své komfortní zóny. Účastí v soutěži lze rozhodně mnohem více získat než ztratit. A kdo ví, možná překvapíte i sami sebe vynikajícím umístěním.